Rychle pro rodiče

👧Věk: 8+
👥Hráči: 1–4
🎲Typ hry: kooperativní dobrodružná hra
⏱️Délka hry: podle zkušeností hráčů a zvolené obtížnosti
🧭Bude bavit děti, které: mají rády fantasy, objevování, boj s příšerami, kostky a vylepšování vlastního hrdiny
⭐Největší plus: děti jsou při hraní skutečně rovnocennými členy výpravy

Kroniky Avelu

Vydavatelství: Asmodee

Vítejte v Avelu, kouzelném světě plném podivuhodných tvorů a míst, nad kterým září desítky měsíců. Jenže nad tímto světem se začíná stahovat temnota. Černý měsíc Kurodar se blíží a probouzí síly zla. Na hrdinech tak zůstává nelehký úkol – zachránit království Avel před zkázou.

Pokud už doma máte Karak a stejně jako u nás se vám po letech trochu ohrál, pak jsou Kroniky Avelu podle mě přesně tou hrou, po které stojí za to se podívat.

Karak u nás patřil několik let mezi nejhranější rodinné hry. Děti ale postupně rostly, střídali se hráči a po mnoha partiích jsme začali hledat něco, co nabídne podobné dobrodružství, ale zase o kousek víc.

Když jsem si začala číst o Kronikách Avelu, měla jsem pocit, že by to mohla být přesně ta hra, která Karak nahradí. A po několika odehraných partiích musím říct, že se to potvrdilo. Za mě jsou Kroniky Avelu o jeden stupeň „hráčtější“, ale přitom stále krásně přístupné dětem.

O čem hra je?

Kroniky Avelu jsou kooperativní rodinná dobrodružná hra, ve které se hráči stanou hrdiny a společně se pokusí zachránit království před příchodem děsivé Bestie a hordami příšer, které do země přivádějí temné síly Černého měsíce.

Během hry objevujete mapu tvořenou šestihrannými dílky, bojujete s nestvůrami, získáváte vybavení, sbíráte zlaťáky a připravujete se na závěrečný střet.

Hra vrcholí příchodem Bestie. V tu chvíli se všechny příšery na mapě vydají směrem k hradu a vy musíte společně zabránit tomu, aby se některá z nich dostala dovnitř a zničila léčivý drahokam.

Společně proti hře

Právě kooperativní charakter je podle mě jednou z největších předností celé hry. Díky němu si Kroniky Avelu mohou dobře užít i děti, které ještě nejsou na deskové hry tolik zvyklé nebo které hůř snášejí prohry.

Tady totiž všichni vyhrajete nebo všichni prohrajete společně.

Stejně jako u většiny kooperativních her je ale potřeba dávat pozor na jednu věc – aby rodiče nezačali hru řídit za ostatní.

Pamatuji si, že při našich prvních hrách chtěl syn hlavně bojovat. Nebo naopak trávil půlku času na tržišti a nakupoval vybavení, zatímco já v duchu viděla, že by bylo potřeba řešit úplně něco jiného.

Postupem času jsem se ale naučila nechat ho dělat vlastní rozhodnutí. Děti si totiž často chtějí užít dobrodružství jinak než my dospělí. Nemusí pokaždé zvolit nejefektivnější postup a vlastně to vůbec nevadí.

Vlastní hrdina je polovina úspěchu

Jedna z věcí, která u nás fungovala mnohem víc, než jsem čekala, je tvorba vlastního hrdiny.

Pomocí připravených šablon si můžete zvolit vzhled postavy, její jméno, erb a dokonce si ji i vybarvit. Na první pohled to možná vypadá jako drobnost, ale děti tomu přikládají obrovský význam.

Prakticky pokaždé, když jsme hru hráli s někým novým, bylo potřeba nejprve vytvořit hrdinu přesně podle představ daného dítěte.

A vlastně se tomu ani nedivím. Když už máte zachraňovat celé království, chcete přece zachraňovat svět se svým vlastním hrdinou.

Jak se Kroniky Avelu hrají?

Kroniky Avelu jsou podle mě typickým příkladem hry, která na první pohled vypadá složitěji, než jaká ve skutečnosti je.

Při prvním otevření krabice jsem měla trochu obavy. Barevné kostky, spousta ikon a velké množství komponent může působit poměrně složitě, zvlášť pokud nehrajete deskové hry pravidelně. Jenže po několika kolech si všechno krásně sedne a hra začne fungovat velmi přirozeně.

Ve svém tahu má každý hrdina dvě akce. Může se pohybovat po mapě, bojovat s příšerami, využívat speciální schopnosti jednotlivých lokací nebo si odpočinout a vyléčit se.

Soubojový systém vypadá na první pohled možná složitě, ale ve skutečnosti je velmi jednoduchý a hlavně zábavný. Bojuje se pomocí kostek a lepší vybavení vám může poskytnout výhodu.

Právě díky kostkám nemají dospělí nad dětmi žádnou velkou výhodu. Nejde o složité počítání nebo kombinování efektů, a tak jsou děti skutečně rovnocennými členy výpravy. Mají svého hrdinu, dělají vlastní rozhodnutí a jejich souboje fungují úplně stejně jako souboje dospělých.

Moc se mi líbí i systém batohu. Všechno se do něj nevejde, a tak hráči musí přemýšlet, co si ponechat a co už je zbytečný luxus. Žádné nekonečné syslení zbraní, lektvarů nebo mincí.

Další velkou výhodou hry je možnost zvolit si jednu ze tří úrovní obtížnosti. Hru si tak můžete přizpůsobit zkušenostem hráčů a postupně obtížnost zvyšovat.

To pravé napětí ale přichází až ve chvíli, kdy se objeví Bestie. V ten moment se všechny příšery na mapě začnou pohybovat směrem k hradu a atmosféra u stolu se úplně změní.

Najednou už nejde jen o vylepšování vybavení nebo objevování mapy, ale o skutečný závod s časem.

A musím říct, že u některých našich her by se napětí dalo doslova krájet. Několikrát jsme si byli téměř jistí, že už to nezvládneme, a o to větší radost pak přišla, když se podařilo Avel zachránit.

Když hra nekončí posledním tahem

Jedna z věcí, které na Kronikách Avelu oceňuji nejvíc, je to, jak dobře podporují dětskou fantazii.

U nás doma se běžně stává, že po skončení partie chce syn nechat hru ještě chvíli na stole. Bojuje dál s příšerami, vymýšlí nové hrdiny nebo si jen prohlíží Almanach světa Avelu a čte si o jednotlivých nestvůrách.

Hra tak pro děti nekončí posledním tahem. Svět Avelu si dál žije vlastním životem.

A to považuji za jednu z největších pochval, kterou může dětská desková hra dostat.

Krásná hra, trochu horší uklízení

Po otevření krabice toho najdete opravdu hodně, ale není potřeba se lekat. Samotná krabice připomíná truhlu s poklady, což hře dodává velmi příjemnou atmosféru.

Grafické zpracování je podle mě nádherné. Příšery jsou správně děsivé, ale stále dostatečně přístupné dětem. Velmi se povedly i jednotlivé lokace, vybavení a samozřejmě blok pro tvorbu vlastních hrdinů.

Co se nám naopak časem úplně neosvědčilo, byla kartonová figurka Bestie a její sekera. Materiál je kvalitní, ale přece jen je to karton. Po opakovaném skládání a rozebírání už nám sekera nevydržela a Bestie dnes také nestojí tak pevně jako na začátku.

Trochu mě mrzí i absence klasického insertu. Komponent není málo a vytahování všeho ze sáčků mě po čase přestalo bavit.

Nakonec jsem pořídila tištěný insert a musím říct, že to byla jedna z nejlepších investic. Příprava i úklid hry se výrazně zrychlily.

Co mi na hře vadí?

Jednu výtku si neodpustím – boty.

Dodnes mi přijde zvláštní, že hrdinové vyrážejí zachraňovat celé království bosí. Ano, boty přidává rozšíření, ale podle mě měly mít své místo už v základní hře.

Je to samozřejmě drobnost a na samotnou hratelnost nemá žádný vliv, ale při hraní mě to nepřestalo bavit zmiňovat.

Závěrečné hodnocení

Za mě jsou Kroniky Avelu skvělou rodinnou hrou a hlavně jednou z těch, u kterých se opravdu baví celá rodina.

Není to hra, kterou vytáhnete jen kvůli dětem a sami ji přetrpíte. Nabízí dost rozhodování a dobrodružství i pro dospělé, ale zároveň zůstává dostatečně jednoduchá, aby děti nebyly jen pasivními účastníky.

Doporučila bych ji hlavně rodinám, které už mají zkušenost s jednoduššími dobrodružnými hrami typu Karak a hledají něco o krok dál. Pokud děti baví fantasy, objevování, kostkové souboje a vylepšování vlastního hrdiny, mají Kroniky Avelu velkou šanci uspět.

Velkým plusem je podle mě i to, že hra dokáže růst spolu s dětmi. Nabízí několik obtížností, pokaždé jinak poskládanou mapu a dostatek prostoru pro vlastní rozhodování.

U nás Kroniky Avelu přesně zaplnily místo, které po letech uvolnil Karak. Nabídly dětem podobný pocit dobrodružství, ale přidaly o něco víc rozhodování, spolupráce a možností.

A hlavně jsou jednou z těch her, ke kterým se nevracíme jen kvůli dětem – baví pořád i nás dospělé.