Detektiv Kočička

Rychle pro rodiče

„Detektiv Kočička Holmes potřebuje vaši pomoc při řešení případu! V Záhadově se dějí podivné věci a je potřeba najít pachatele. Setkejte se s místními obyvateli a promluvte si s nimi. Každý ví něco, co vám pomůže případ vyřešit! Dávejte ale pozor na čas a neotálejte: detektiv Kočička musí být přesně v 5 hodin zpět na policejní stanici. Nechce přece přijít o svou odpolední přestávku na čaj!“

Detektiv Kočička patří mezi hry, ze kterých jsem byla nadšená už při prvním otevření krabice. A na rozdíl od některých jiných her mě to nadšení neopustilo ani po několika letech.

Máme ji doma už dlouho a přibližně jednou za půl roku se znovu objeví na stole. Nejdříve ji hrála dcera, později k ní dorostl i syn. A přestože už některé případy znají, stále se k nim rádi vracejí.

Navíc ji mám vyzkoušenou i na kroužku, kde zatím zaujala každou skupinu dětí, se kterou jsem ji hrála.

Co najdeme v krabici?

Na Detektivu Kočičkovi mě jako první zaujal jeho vzhled. Ilustrace jsou prostě nádherné. Postavičky mají své kouzlo, všechno je krásně barevné a celé zpracování působí jako obrázková detektivka, do které můžete vstoupit.

A po otevření krabice moje nadšení ještě vzrostlo.

Nemám totiž ráda hry, ve kterých se po několika partiích všechny komponenty promění v jednu velkou směs kartiček a žetonů. Tady má všechno své místo. Praktický plastový insert obsahuje šest balíčků karet, obálky s řešením případů, figurku detektiva, kostku, hodiny i detektivní zápisník.

A aby toho nebylo málo, samotná krabice je součástí hry. Promění se totiž v policejní stanici, kam umisťujete podezřelé.

Je to drobnost, bez které by hra určitě fungovala také, ale dětem dodává pocit, že jsou skutečně součástí příběhu.

V krabici najdete šest samostatných případů, jejichž obtížnost postupně roste. Autoři proto doporučují řešit je v daném pořadí.

Jak se Detektiv Kočička hraje?

Detektiv Kočička je kooperativní deduktivní hra, ve které společně pátráte po pachateli.

Každý případ začíná krátkým příběhem, ve kterém se dozvíte, co se v městečku Záhadov přihodilo. Potom už se můžete pustit do vyšetřování.

Postupně navštěvujete svědky, čtete jejich výpovědi, prohlížíte důkazy a snažíte se odhalit, kdo má daný čin na svědomí. Na základě získaných informací vylučujete jednotlivé podezřelé, dokud vám nezůstane jediný.

Pak přichází okamžik pravdy. Otevřete obálku s řešením a zjistíte, zda jste případ skutečně vyřešili.

Pravidla jsou jednoduchá a děti velmi rychle pochopí, co mají dělat. Nemusíte strávit půl dlouhé minuty vysvětlováním, než se konečně začne hrát.

Přitom ale nejde jen o poslouchání příběhu. Děti musí pozorně sledovat výpovědi, spojovat informace a přemýšlet, koho mohou ze seznamu podezřelých vyškrtnout. První případy jsou jednodušší, ale u těch posledních už se mohou docela zapotit.

A co časový limit?

Součástí hry je také časové omezení. Pohyb detektiva ovlivňuje hod kostkou a některé výsledky posouvají ručičku hodin. Detektiv se totiž musí do pěti hodin vrátit na policejní stanici.

Přiznám se, že právě tahle část nám úplně nesedla.

Mnohem víc nás bavilo samotné pátrání, hledání souvislostí a společné přemýšlení nad případem. Časový tlak nám do toho trochu zasahoval, a tak jsme ho při některých hrách přestali tolik řešit.

Samozřejmě to není hraní přesně podle pravidel a pro jiné děti může být právě závod s časem tou nejzajímavější částí. U nás ale fungovalo lépe soustředit se především na vyřešení záhady.

A ještě jedna zajímavost. Pokud karty rozložíte trochu jinak, než doporučují pravidla, můžete z jejich ilustrací sestavit jeden krásný obraz související s daným případem. Další drobný detail, který mě na zpracování hry opravdu potěšil.

Pro koho je Detektiv Kočička vhodný?

Podle mě je to jedna z nejhezčích možností, jak menším dětem představit deduktivní hry.

Pravidla jsou velmi jednoduchá, příběhy srozumitelné a děti se mohou do pátrání zapojit prakticky okamžitě. Nemusí zvládat složité herní mechanismy, ale přesto mají pocit, že řeší opravdovou detektivní záhadu.

U menších dětí se samozřejmě neobejdete bez dospělého, který jim bude číst výpovědi svědků. U starších může být naopak příjemným bonusem možnost samostatného čtení. Přece jen je trochu větší motivace přečíst si další text, když se díky němu konečně dozvíte, kdo co viděl.

Případy jsou pro dospělé většinou jednoduché, ale pro děti představují přiměřenou výzvu. A právě tady bych upozornila na jedno úskalí.

Nechte děti skutečně pátrat.

Je totiž velmi snadné vidět řešení dříve než dítě a začít ho nenápadně navádět. Jenže mnohem zajímavější je sledovat, jak samo propojuje jednotlivé informace a postupně přichází na správnou odpověď. I kdyby mu to mělo trvat déle.

Výhodou je také kooperativní princip. Děti nehrají proti sobě, ale společně se snaží vyřešit případ. To může vyhovovat i dětem, které hůře snášejí prohru, přestože ani společný neúspěch nemusí být pro každého jednoduchý.

Šest případů. A co potom?

Tohle je otázka, kterou u podobných her slýchám poměrně často.

V krabici je šest případů. Jakmile je jednou vyřešíte, znáte pachatele. Znamená to, že už nemá smysl hrát znovu?

Asi jako se vším záleží na dítěti. My máme Detektiva Kočičku doma již několik let a děti se k němu stále vracejí. Syn některé případy poznal už jako hodně malý, ale když povyrostl, chtěl si je zahrát znovu. Tentokrát už sám četl výpovědi, hledal souvislosti a snažil se najít pachatele.

A i když si někdy pamatoval správné řešení, vůbec mu to nevadilo.

Opakovaně se mi potvrzuje, že děti mohou příběhové hry vnímat trochu jinak než dospělí. Ne vždy potřebují nové překvapení. Někdy je pro ně stejně zábavné projít známým dobrodružstvím, znovu si vyslechnout svědky a zahrát si na detektivy.

Samozřejmě to nemusí platit pro všechny. Pokud vaše dítě o příběh ztratí zájem ve chvíli, kdy zná jeho konec, šest případů pro něj skutečně může znamenat šest herních dobrodružství.

Ale ani to podle mě nemusí být důvod hru zavrhnout. Šest společně prožitých detektivních příběhů může být samo o sobě krásným zážitkem.

Závěrečné hodnocení

Detektiv Kočička je prostě nádherná hra. A nemyslím tím jen ilustrace, i když ty jsou opravdu kouzelné. Líbí se mi, jak je celé zpracování promyšlené. Od praktického insertu přes krabici, která se promění v policejní stanici, až po samotné případy, které děti dokážou vtáhnout do pátrání.

Velkým plusem jsou jednoduchá pravidla, díky kterým se můžete téměř okamžitě pustit do hry. Přitom ale děti musí skutečně přemýšlet, spojovat informace a hledat řešení. A právě to mě na hře baví nejvíc.

Jediné, co nám úplně nesedlo, byl časový tlak. Ale i s tím se dá pracovat. Záleží především na vašem dítěti, zda ho bude závod s časem bavit, nebo si raději užije pátrání bez něj. My jsme časové omezení při některých hrách jednoduše přestali řešit a o zábavu jsme rozhodně nepřišli.

Ani omezený počet případů se u nás neukázal jako zásadní nevýhoda. Děti se ke hře rády vracejí, a to i přesto, že už některá řešení znají.

Pokud hledáte krásně zpracovanou první detektivní hru pro mladší děti, Detektiva Kočičku můžu s radostí doporučit.