Kooperativní deskové hry pro děti: zábava, která u nás doma dává smysl

Jako jeden z prvních článků na blogu jsem si vybrala téma kooperativních deskových her. Ne náhodou. U nás doma totiž sehrály – a pořád hrají – velkou roli.

Moje dcera dlouho velmi těžko zvládala prohry a s nimi spojené emoce. Pláč, frustrace, pocit křivdy, ale i různé schválnosti vůči ostatním byly u klasických soutěživých her poměrně častým scénářem. A právě tehdy jsme objevili kouzlo kooperativních her.

Najednou jsme nehrály proti sobě, ale společně. Prohra nebyla moje proti její, ale naše společná – a právě to nám hodně pomohlo. Dítě stále zažívá situaci, kdy se něco nepovede, ale bez pocitu, že ho porazil někdo, kdo sedí naproti němu.

Kooperativní hry pro nás nebyly náhradou za soutěživé hry. Spíš se staly způsobem, jak si hraní znovu užít a postupně si zvykat i na to, že ne každá partie musí skončit vítězstvím.

Co jsou kooperativní deskové hry?

Princip je jednoduchý: všichni hráči buď vyhrají společně, nebo společně prohrají.

Není tu jeden vítěz a zbytek poražených. Je tu tým, který se snaží dosáhnout společného cíle – něco zachránit, vyřešit problém, doběhnout včas nebo jednoduše přelstít samotnou hru.

To ale neznamená, že kooperativní hry jsou bez napětí nebo že v nich děti nemohou prohrát. Mohou – a někdy docela často. Rozdíl je v tom, že neprohrávají proti sobě.

Právě to může být pro některé děti příjemnější způsob, jak si na prohru postupně zvykat.

Co na kooperativních hrách oceňuji

Na kooperativních hrách se mi líbí, že spolupráce není něco, co dítěti musíme vysvětlovat jako „správné chování“. Potřebuje se domluvit s ostatními jednoduše proto, aby měl tým šanci uspět.

Děti si během hry přirozeně zkoušejí říct svůj nápad, poslouchat ostatní, plánovat společný postup a přijmout, že někdy se rozhodnutí nepovede. Zároveň postupně zjišťují, že každý u stolu může přispět něčím svým.

Pozor na hlavního hráče

Kooperativní hry mají ale i jedno úskalí, se kterým jsme se setkali opakovaně – jeden hráč může začít řídit úplně všechno.

Často je to dospělý, který má pocit, že ví nejlépe, co by se mělo udělat. Někdy je to ale i zkušenější dítě. Výsledkem pak může být, že ostatní už vlastně nehrají, jen vykonávají pokyny „hlavního hráče“.

U nás se proto snažíme hlídat, aby každý opravdu rozhodoval za sebe a měl prostor přijít s vlastním nápadem. I když třeba tato cesta není úplně optimální a přiznám se, že občas to stojí hodně úsilí nechat dítě vyzkoušet vlastní cestu.  Právě možnost udělat vlastní rozhodnutí a  vidět jejich dopady je podle mě pro děti důležitější než to, že dospělý dovede tým k bezchybné výhře.

Kdy bych kooperativní hru zkusila

Kooperativní hry bych určitě doporučila zkusit tehdy, když každá soutěživá partie končí hádkou nebo pláčem, když dítě prohru zatím hodně těžko zvládá nebo když chcete společně hrát jako jeden tým proti samotné hře.

Dobře mohou fungovat i u sourozenců různého věku. Mladšímu dítěti lze pomoci, aniž by z toho automaticky vznikla výhoda pro soupeře.

Zároveň si ale myslím, že soutěživé hry mají své místo úplně stejně. Děti se časem potřebují učit nejen společně prohrávat, ale také zvládnout situaci, kdy někdo jiný vyhraje a ony ne. 

Co se nám osvědčilo podle věku

U všech věkových kategorií se nám doma osvědčilo jedno pravidlo: vybírat hru podle tématu a zájmů dítěte, ne jen podle čísla na krabici.

Doporučený věk beru spíš orientačně. Je ale potřeba vzít v úvahu zkušenosti s hraním i osobnost konkrétního dítěte.

Velkou výhodou kooperativních her je možnost dítěti pomoci. Jen je potřeba hlídat, aby té pomoci nebylo příliš. Pokud dospělý začne všechno řešit za něj, dítě si může připadat zbytečné.

Níže uvádím hry, které jsme doma opravdu hráli a osvědčily se nám. Berte je proto jako osobní tipy, ne jako univerzální žebříček nejlepších her. Podrobněji se jednotlivým titulům budu věnovat v dalších samostatných článcích.

Děti od 2 do 3 let

U nejmenších jde hlavně o společný zážitek, jednoduchý cíl a krátkou herní dobu. Často se hraje „napůl“, hodně si u hry povídáme a pomáháme dítěti pochopit, co se právě děje.

Pravidla jsou u her pro tento věk většinou velmi jednoduchá, takže se je snažíme dodržovat. Nemyslím si, že je dobré je měnit pokaždé podle nálady dítěte – pak se snadno může stát, že si začne vytvářet vlastní pravidla ještě dřív, než vůbec zkusí ta původní.

Zároveň ale není potřeba řešit každou drobnost úplně striktně. Důležité je, aby dítě pochopilo základní princip hry a zvykalo si na to, že pravidla jsou její součástí.

Doporučené hry:

• Ovocný sad – doporučený věk 2+
• Příšerky ze skříně – doporučený věk 3+

U nás se osvědčilo: krátká hra, výrazné obrázky, minimum čekání a jednoduchý společný cíl, který dítě rychle pochopí.

Děti od 4 do 5 let

Tady už je znát velký posun. Děti lépe chápou pravidla a zvládnou jednoduché rozhodování. Hodně pomáhá, když je hra vizuálně přehledná a tematicky lákavá.

Doporučené hry:

• Šibal Max – 4+
• Můj první nedobytný hrad – 4+
• Karuba Junior – 4+
• Dračí poklad – 4+
• Ovečky Hop – 5+
• Kouzelný skřítek – 5+
• Kulišák – 5+

U nás se osvědčilo: když dítě dostane skutečnou možnost něco rozhodnout samo a jeho tah má viditelný dopad na další průběh hry.

Děti od 6 do 7 let

V tomto věku už děti často milují příběhy a dobrodružství. Baví je mít svou roli a cítit, že jsou pro tým důležité.

Nabídka her se tady výrazně rozšiřuje. Začínají se objevovat tituly, ve kterých už nestačí jen splnit jednoduchý úkol, ale je potřeba společně plánovat několik kroků dopředu nebo hledat řešení, na kterém se tým dokáže domluvit.

Doporučené hry:

• Hladové příšerky – 6+
• Tajná výprava čarodějů – 6+
• MikroMakro: Bláznivý park – 6+
• Detektiv Kočička – 6+
• Kronika dobrodružství: Měsíční kameny – 7+
• Rytíř Klouzek – 7+
• Leo musí ke kadeřníkovi – 6+
• Vyhlídková jízda – 7+
• Minecraft: Heroes of the Village – 7+
• Zombie Kidz: Evoluce – 7+

U nás se osvědčilo: příběh, postupné objevování nových možností a hry, ve kterých má každý hráč pocit, že může přijít s řešením právě on.

Děti od 8 let a více

U starších dětí je výběr kooperativních her už výrazně širší. Přibývají hry s větší mírou strategie, delším plánováním i složitějšími rozhodnutími a některé se svým zpracováním začínají blížit „dospělým“ deskovkám.

Právě v této kategorii se nám mnohokrát potvrdilo, že zkušenosti s hraním dokážou doporučený věk výrazně posunout. Dítě, které pravidelně hraje, může bez problémů zvládnout i titul určený podle krabice pro starší hráče.

Doporučené hry:

• Kroniky Avelu – 8+
• Dorfromantik: Desková hra – 8+
• Duchové Carcassonne – 8+
• Minecraft Explorers – 8+
• Velkoměsto – 8+
• Toriki – 8+
• Zvířátka pana Holmese – 10+
• Harry Potter: Boj o Bradavice – 10+

U nás se osvědčilo: když hra nabízí skutečná rozhodnutí a dítě není jen „přidaným hráčem“ k dospělým. Čím jsou děti zkušenější, tím víc podle mě potřebují mít pocit, že jejich rozhodnutí mohou průběh partie opravdu změnit.

Na závěr

Kooperativní hry u nás doma sehrály velkou roli hlavně v době, kdy soutěživé hraní končilo příliš často slzami a frustrací.

Neznamenalo to, že bychom soutěživé hry přestali hrát. Spíš jsme díky kooperativním hrám našli jinou cestu ke společnému hraní – takovou, při které nebylo nejdůležitější, kdo z nás koho porazí.

Postupně jsme se pak zase vraceli i k soutěživým hrám a dnes u nás oba typy fungují vedle sebe.

Někdy máme chuť soupeřit a zjistit, kdo tentokrát vyhraje. Jindy chceme sedět na jedné straně stolu a společně vymýšlet, jak porazit hru.

A právě tahle možnost volby je podle mě na rodinném hraní jedna z nejlepších věcí.