Tentokrát bych se ráda zastavila u jednoho z mých nejoblíbenějších herních žánrů – kreslících her, které možná znáte také pod názvy roll and write nebo flip and write.

Přiznám se, že když jsem se s nimi setkala poprvé, byla jsem dost skeptická. Říkala jsem si: „Vážně? Hodíme kostkou a budeme si něco čmárat na papír? To má být zábava?“ Jenže pak jsem si pár takových her vyzkoušela… a bylo jasno. Velmi rychle si našly pevné místo v naší herní sbírce a dnes patří k těm, po kterých saháme opravdu často.

Velkou radost mi navíc dělá, že v poslední době přibývají kreslící hry určené přímo dětem. A právě na ty se v první části článku zaměřím.

Co jsou kreslící hry (roll & write / flip & write)?

Princip těchto her je většinou velmi jednoduchý. Hodíte kostkou nebo otočíte kartu a podle výsledku něco zakreslíte do svého herního plánu – cestu, obrázek, políčko, barvu nebo třeba část mapy.

Často přitom hrají všichni současně, takže hra rychle odsýpá a nikdo dlouho nečeká na svůj tah. I proto mi tento typ her přijde pro rodinné hraní velmi příjemný.

Pod označení kreslící hry v tomto článku schovávám trochu širší skupinu her. Nejen klasické roll & write a flip & write, ale obecně hry, ve kterých je kreslení, vybarvování, obkreslování nebo zakreslování důležitou součástí hraní.

Proč jsou kreslící hry fajn právě pro děti?

Na kreslících hrách mám ráda hlavně to, že dítě během hry opravdu něco vytváří. Na začátku má před sebou téměř prázdný list a na konci vlastní akvárium, příšerku, zahradu nebo síť metra. A právě to bývá pro děti hodně lákavé.

Samotné kreslení má samozřejmě i svoje vedlejší bonusy. Děti nenápadně procvičují grafomotoriku a jemnou motoriku, učí se pracovat s prostorem na papíře, soustředit se a u některých her také plánovat několik kroků dopředu. To všechno ale probíhá přirozeně během hraní, aniž by měly pocit, že něco „trénují“.

Z vlastní zkušenosti navíc vím, že podobné hry často dobře fungují i u dětí, které se běžnému kreslení spíše vyhýbají. Tady totiž nekreslí jen proto, že mají kreslit, ale protože tím něco vytvářejí a zároveň postupují ve hře.

A příjemný bonus pro rodiče? Většina těchto her netrvá příliš dlouho, takže se dají vytáhnout i ve všední den, kdy není čas na hodinovou deskovku.

Níže najdete můj osobní výběr her, které máme vyzkoušené nebo mě zaujaly natolik, že mi stojí za zmínku. Rozhodně nejde o úplný přehled – kreslících her dnes existuje opravdu hodně a každý si mezi nimi může najít trochu jiný styl hraní.

Kreslící hry pro menší děti

Moje první akvárko – Asmodee,

doporučený věk 4+

V této milé kreslící hře si každý hráč vytváří vlastní malé akvárium plné rybek, chaluh, želv nebo třeba truhel s pokladem. Obrázky přitom děti nemusí kreslit úplně samy – obkreslují je pomocí kartonových šablon.

Díky tomu je hra přístupná i dětem, které ještě neumějí dobře kreslit nebo je vlastní kreslení příliš neláká. Výsledek přesto vypadá pěkně a dítě má pocit, že si vytvořilo své vlastní akvárium.

Při hraní si děti procvičí práci s tužkou, obkreslování i orientaci na ploše a postupně začínají přemýšlet také nad tím, kam jednotlivé obrázky umístit. Hra je jednoduchá a podle mě velmi příjemná jako první seznámení s tímto typem deskovek.

Děsivá příšerka – Asmodee,

doporučený věk 5+

Děsivá příšerka jde na kreslení trochu jinak. Nejde tolik o přesné zakreslování do herního plánu, ale především o fantazii a radost z toho, jak pod rukama vzniká stále podivnější příšera.

Kostky určují, co budete postupně dokreslovat, ale jak bude výsledná příšerka vypadat, už je na vás. V balení najdete předtištěné listy s obrysem příšerky i volné listy pro vlastní tvorbu, kostky se symboly částí těla, bodovací „děsoměr“ a malé kartonové příšerky jednotlivých hráčů.

Líbí se mi na ní právě to, že může ke kreslení přitáhnout i děti, které nebaví malovat podle předlohy nebo mají pocit, že „neumějí kreslit“. Tady totiž vůbec nevadí křivé oko, obrovské zuby nebo každá noha jiná – u příšery je to spíš výhoda.

Vedle fantazie děti samozřejmě procvičí také práci s tužkou a jednoduché plánování prostoru, ale hlavní je podle mě radost z vlastní tvorby.

Samostatný článek o této hře si můžete přečíst zde.

Takenocolor – RexHry,

doporučený věk 6+

Takenocolor na první pohled připomíná krásně barevné omalovánky, ale pod vybarvováním se už schovává i poměrně chytré rozhodování.

Hráči se stávají zahradnickými učni a postupně vybarvují bambusovou zahradu s vodními prvky, rybami, beruškami a dalšími detaily. Podle aktuální nabídky si vybírají pastelky a snaží se jejich barvy co nejlépe využít, aby plnili jednotlivé podmínky a získávali body.

Ze všech her v této první skupině už Takenocolor podle mě nabízí o něco více prostoru pro plánování. Dítě musí sledovat nejen to, co může právě vybarvit, ale také co se mu bude hodit v dalších kolech.

Kromě jemné motoriky a práce s barvami se zde tedy přidává i první výraznější taktické rozhodování. Přesto zůstává hra velmi přístupná a díky krásnému zpracování děti dobře láká ke hraní.

.

Když už děti chtějí trochu víc přemýšlet

U starších dětí se kreslící hry postupně mění v plnohodnotné strategické deskovky. Kreslení zůstává, ale přibývá plánování, bodování, práce s prostorem a rozhodování.

Následující hry bych proto doporučila spíše dětem kolem 8–10 let a výš – samozřejmě podle toho, jaké už mají s deskovkami zkušenosti.

Příští stanice: Londýn / Paříž – Mindok,

doporučený věk 8+

Tato svižná hra typu flip & write vás postaví do role plánovačů městské dopravy. Vaším úkolem je postupně vytvářet co nejvýhodnější síť linek a propojit důležitá místa na mapě.

Kreslení je tu vlastně hlavně způsob, jak svoje rozhodnutí zaznamenáváte. Podstatné je přemýšlení nad tím, kudy linku vést, co propojit a kde si naopak nechat prostor pro další kola. Body získáváte za jednotlivá propojení i za splnění dalších podmínek.

Přestože je na krabici uvedeno 8+, mám vyzkoušeno, že děti kolem sedmi až osmi let ji bez větších obtíží zvládnou.

Pro děti je to už velmi pěkné procvičení prostorové představivosti, plánování i schopnosti přizpůsobit původní plán tomu, co přinesou další karty.

Stezky tukanů – Mindok,

doporučený věk 8+

Ve Stezkách tukanů postupně vytváříte síť cest na tropickém ostrově. Každá otočená karta vám určí dvě místa, která můžete propojit, a na mapě tak začíná vznikat stále hustší spleť tras mezi vesnicemi a dalšími zajímavými místy.

Pravidla se vysvětlují velmi snadno, ale při hraní už člověk pořád řeší malá dilemata. Propojím teď místa, která se mi vyplatí okamžitě, nebo si raději připravím cestu, kterou budu moci později prodloužit?

Hra dobře procvičuje prostorovou orientaci a plánování, přitom ale nepůsobí složitě. Podle mě je velmi povedená právě pro děti, které už chtějí nad hrou trochu více přemýšlet, ale ještě nepotřebují komplikovaná pravidla.

Druhá šance – TLAMA games,

doporučený věk 8+

Druhá šance je asi nejabstraktnější hrou z tohoto výběru, ale zároveň krásným příkladem toho, jak jednoduchý princip může být překvapivě návykový.

Každý hráč má před sebou čtvercovou mřížku a postupně do ní zakresluje různé tvary podle otočených karet. Cílem je zaplnit co největší část plochy a ponechat co nejméně prázdných polí.

Zpočátku máte pocit, že je místa všude dost. Jenže postupně začínají vznikat malé mezery, do kterých se další tvary nevejdou, a každé předchozí rozhodnutí začíná být důležité. Pokud už nedokážete umístit žádný z nabízených tvarů, přichází právě ona „druhá šance“.

Na hře se mi líbí, jak jednoduchá pravidla má a kolik přemýšlení se do nich přesto vejde. Děti si při ní velmi přirozeně procvičují prostorovou představivost, skládání tvarů, plánování a orientaci ve čtvercové síti.

Kreslení tady není o výtvarném výsledku – tvary můžete jednoduše vybarvovat nebo vyšrafovat. Je to spíš takový papírový hlavolam, ke kterému se dá velmi snadno znovu vracet.

Kartografové – RexHry,

doporučený věk 10+

V Kartografech se stáváte královskými kartografy a postupně zakreslujete do vlastní mapy lesy, vesnice, pole i vodní plochy podle vykládaných karet.

Každé bodovací období přináší jiné podmínky, takže nestačí jen někam zakreslit správný tvar. Musíte přemýšlet nad tím, kde se vám bude hodit nyní a jestli si jeho umístěním zároveň nezkomplikujete další tahy.

Z tohoto výběru už Kartografové patří k náročnějším hrám. Doporučila bych je dětem, které baví nad plánem chvíli přemýšlet, zkoušet různé možnosti a postupně budovat vlastní území.

Velkou roli tu hraje prostorová představivost, plánování a schopnost přizpůsobit se tomu, co přichází. A přestože se vlastně celou dobu „jen kreslí do mapy“, může být každá partie úplně jiná.

Hobit: Cesta tam a zase zpátky – Asmodee,

doporučený věk 10+

Hobit přidává ke kreslícímu principu ještě jednu věc, kterou ostatní hry v tomto výběru tolik nemají – výraznější příběhovou atmosféru.

Hráči se vydávají na cestu Bilba Pytlíka a postupně procházejí jednotlivými dobrodružstvími inspirovanými známým příběhem. Do herních listů zakreslují své možnosti podle výsledků kostek a snaží se co nejlépe využít to, co právě mají k dispozici.

Oproti jednodušším kreslícím hrám je tady potřeba více plánovat a přemýšlet nad kombinací jednotlivých možností. Kreslení opět není cílem samo o sobě, ale způsobem, jak zaznamenáváte svůj postup hrou.

Pro fanoušky Hobita a Středozemě může být velkým plusem právě téma a postupné procházení známého dobrodružství. Zároveň ale není nutné znát knihu nebo film, aby hra fungovala.

A když je kreslení hlavně pro zábavu?

Kreslení se v deskových hrách samozřejmě neobjevuje jen v podobě roll & write a flip & write her. Existuje také celá řada party her, kde je obrázek hlavně prostředkem komunikace, hádání a často i zdrojem velké části zábavy.

Typickým příkladem je Pošli to dál, kde se střídá kreslení a hádání. Jeden hráč něco nakreslí, další se snaží poznat, co obrázek představuje, další zase nakreslí jeho odpověď – a původní zadání se během hry může změnit téměř k nepoznání. Právě sledování toho, kde se celý řetězec „pokazil“, bývá často tou nejzábavnější částí hry.

Trochu jinak pracuje s kreslením Pictomania. Tady všichni kreslí současně, ale zároveň se snaží co nejrychleji poznat obrázky ostatních. Nejde tedy jen o to něco nakreslit, ale také rychle pochopit, co se snaží znázornit ostatní hráči. Výsledkem bývá poměrně svižná a chaotická party hra, ve které rozhodně není výhodou být nejlepší kreslíř.

Tyto hry už bych nezařazovala mezi klasické kreslící hry z předchozího výběru. Kreslení v nich totiž není prostředkem k budování vlastního herního plánu nebo strategii, ale hlavně cestou ke komunikaci a společné zábavě. Přesto podle mě stojí za zmínku – už jen proto, že ukazují, kolika různými způsoby se dá tužka v deskových hrách využít.

Kterou tedy vybrat?

Pokud bych měla jednotlivé hry velmi stručně rozlišit, Moje první akvárko bych zvolila jako první kreslící hru pro malé děti. Děsivou příšerku pro děti, které mají rády fantazii a vlastní tvorbu, nebo naopak kreslení běžně příliš nevyhledávají. Takenocolor už přidává více plánování, ale pořád zůstává barevný a velmi přístupný.

Pro školáky bych jako první vyzkoušela Příští stanici nebo Stezky tukanů. Druhá šance je výborná pro děti, které baví hlavolamy, skládání tvarů a prostorové úlohy. A Kartografové nebo Hobit už podle mě dobře poslouží jako krok ke komplexnějším rodinným deskovkám.

A pokud vám vůbec nejde o plánování a chcete se u kreslení hlavně pobavit, pak stojí za to podívat se i po party hrách, jako jsou Pošli to dál nebo Pictomania.

Právě tahle různorodost mě na kreslení v deskových hrách baví asi nejvíc. Někdy je tužka prostředkem k plánování, jindy k vybarvování, jindy k vyprávění nebo k tomu, aby se všichni u stolu smáli nad nepovedeným obrázkem. Kreslení je zkrátka mnohem širší herní nástroj, než by se na první pohled mohlo zdát.